Rýma je sice poměrně banální onemocnění, pokud se ale hlen neodstraňuje, stéká do krku, což dráždí ke kašli. Když dítě „popotahuje“ může vzniknout i zánět středního ucha.
Nejlepší obranou je naučit dítě co nejdříve smrkat.
Je to neuvěřitelné, ale děti se velmi dobře učí smrkat už mezi 8. a 10. měsícem věku. Je to období, kdy se hodně „opičí“. I když se dítě už v takto malém věku pokouší smrkat, přesto bude stále potřebovat vaši pomoc. Skutečně samostatného smrkání je schopné zhruba od dvou let..
Pokud se rozhodnete dítě naučit smrkání, obrňte se trpělivostí, protože to hned nemusí vyjít a dost možná se to zprvu neobejde bez slziček a vztekání, ani tak to ale nezdávejte.
Učte jej to ve chvíli, kdy je zdravé, odpočaté a v dobré náladě. Nejdříve naučte dítě foukat ústy. K tomu velmi dobře může posloužit píšťalka, foukání papírové kuličky po stole nebo bublifuk, foukání do plaménku svíčky nebo do balonku.
Když zvládá foukání pusou, přichází další fáze: nácvik foukání nosem. Můžete soutěžit, kdo nejvíce dokáže funět. Předvádět nosem např. králíčka. Nebo stejně jako v prvním případě, můžete použít papírovou kuličku nebo přimět dítko, aby foukalo nosem na zrcadlo, které se zamlžuje.
Nejprve oběma a pak levou a pravou nosní dírkou zvlášť, protože správné smrkání by se mělo odehrávat každou nosní dírkou zvlášť, což zaručí dostatečný tlak. A pak můžete přejít rovnou na smrkání. Hlavně nezapomeňte chválit i za malý pokrok.

Při prvním zabolení ucha není obvykle nutné ihned vyhledat lékaře. Ve většině případů se totiž nejedná o zánět středního ucha, ale bolest je způsobena podtlakem, který při rýmě ve středním uchu vzniká.
Jak k tomu dojde?
Při „nachlazení“ oteče sliznice nejen v nose, ale i v nosohltanu, kam ústí Eustachova trubice, spojující nosohltan a střední ucho. Tato trubice je uzavřený prostor mezi svaly nosohltanu, otevírá se při každém polknutí a vyrovnává tak tlak mezi středním uchem a okolím. Pokud při rýmě její ústí oteče, nemůže se otevírat, vzduch ve středním uchu se postupně vstřebává a vzniká podtlak, který vtahuje bubínek do středouší a právě to způsobuje bolest. V této fázi se ještě nejedná o zánět středního ucha, ale o katar Eustachovy trubice.
První pomoc:
Řádně prokapejte nos nosními kapkami pro děti (Olynth, Nasivin apod.), nejlépe ve spreji. Kapky pomáhají oplasknutí otoku sliznic a napomohou správné funkci Eustachovy trubice, která zajišťuje provzdušnění středního ucha a tak vyrovnání tlaků.
Podejte i léky proti bolesti (Ibalgin, Nurofen, Panadol…), v obvyklém dávkování. Pokud máte doma léky na alergie (např. Aerius sirup, Zyrtec kapky…), můžete je přidat, též obvyklou dávku. Napomůže oplasknutí otoku sliznic v horních cestách dýchacích.
Pokud bolesti do jednoho dne neustupují, zhoršují se nebo se objeví horečka, vyhledejte lékaře.
Ten předepíše ušní kapky tlumící bolest a zánět.
V těžších případech (kdy se již ve středouší vytvořil zánětlivý výpotek, který bolestivě tlačí na bubínek – zánět středního ucha), provede paracentézu, aby mohla tekutina volně vytéct.
Ani tady často nejsou potřeba antibiotika – obvykle je to virový zánět, který se doléčí spontánně.
Pokud je ale tekutina v uchu hnisavá, jedná se pak o bakteriální zánět a antibiotika jsou nezbytná.
Proč ucho začne bolest často v noci?
V noci, v horizontální poloze těla je hlava více prokrvena, sliznice pak snáze otečou a nastanou situace popsané výše.
Proč uši bolí děti častěji než dospělé?
Eustachova trubice je u dětí kratší a více vodorovně uložená než u dospělých, proto je přestup infekce z nosohltanu do středouší u dětí snazší a rychlejší. Malé děti navíc nemají správnou techniku smrkání a sekret zůstávající v nose a nosohltanu je místem množení virů a bakterií
Jak se starat o ucho po paracentéze?
Zvukovod nikdy neucpávejte, sekret musí volně vytékat ven. Je nutná péče o zvukovod a okolí ucha, aby zánětlivý výpotek nezpůsobil i zánět v kůži zvukovodu a boltce. Otírejte znečištěné okolí ucha tamponkem namočeným v borové vodě, nebo peroxidu vodíku. Do ucha se nesmí dostat žádné tekutiny ani nečistoty, mimo léků doporučených lékařem.

V drtivé většině se jedná o krvácení v přední části nosních dírek. Jak si s ním poradit?

• Jemně se předkloňte a stlačte nosní křídla prsty, podaří se tak zachytit
• místečko s největším prokrvením na nosní přepážce a krev vytékat přestane. Počkejte pět minut.
• Během tohoto času dýchejte jen ústy, nemluvte. Při uvolňování nosu dejte pozor, abyste neporušili vzniklou krevní sraženinu a nespustili tak opět krvácení.
• Nikdy hlavu nezaklánějte, způsobuje to zatékání krve do polykacích cest a následné zvracení.
• Na kořen nosu můžete položit studený obklad – i když nemá velký význam. Jisté je, že vám neuškodí a za pokus nic nedáte.
• Po zastavení krvácení nespěchejte na čištění nosu, nebo dokonce smrkání, dejte svému nosu čas na regeneraci. Když vám nos přestane krvácet, snažte se velmi nenamáhat a nedělejte prudké pohyby, aby se krvácení neobnovilo. Nos mechanicky nedrážděte a v případě, že půjdete na velkou potřebu, se vyhněte silnému tlaku.

Čím můžete zastavení krvácení urychlit?

• Pokud máte k dispozici dekongestivní kapky do nosu (Nasivin, Sanorin, Olynth), použijte je. Nevkapávejte je však přímo do něj, jako když ho máte ucpaný. Naneste je na kousek vaty, tu dejte do nosu a stiskněte ho.
• K zastavení krvácení jsou též určeny speciální kolagenové tampony (URGO Stop krvácení nosní tampony, Hypro Sorb nosní tampony) a želatinové houbičky (Gelaspon, Gelitaspon), či gel v tubě (Emofix). Jsou volně prodejné v lékárnách.
• Nos by měl přestat krvácet.
• Pokud krvácení nepřestává ani po 20 minutách nebo je extrémně silné, jděte na pohotovost. Může se to stát zejména pokud užíváte léky na ředění krve (např. Aspirin či warfarin).

Jaké jsou příčiny krvácení z nosu?

Lokální:

• poškození povrchově uložené cévky nosní sliznice
• infekce horních cest dýchacích – vedou k tvorbě hlenů a hnisu, častějšímu smrkání a náchylnosti sliznice ke krvácení
• častěji se objevuje v prašném a suchém prostředí, které sliznice vysušuje
• přítomnost cizího tělesa v nose (především u dětí)
• zlozvyk zasouvání prstů do nosu

Celkové – vyžadují dohled lékaře:

• pacienti s vysokým krevním tlakem, užívající léky na ovlivnění krevní srážlivosti („ředění krve“)
• celkové onemocnění cév
• autoimunitní onemocnění
• nádorové příčiny

Regenerace nosní sliznice

• pokud trpíte častějším krvácením z nosu bez závažné příčiny, věnujte nosu zvláštní péči
• v zimě nos vyplachujte mořskou vodou nebo Vincentkou, aby sliznice
• nevysychaly v přetopených místnostech nos zevnitř opatrně promazávejte běžnými olejíčky nebo mastičkami
• využít můžete i volně prodejné vyživující masti z lékárny – urychlují hojení sliznice a mizení stroupků, udržují vlhkost, podporují regeneraci (např. Rinopanteina)
• dostupné jsou i hemostyptické masti, které napomáhají krevní srážlivosti, posilují sliznici a tím účinněji chrání přítomné cévy (např. Emofix)

Cévy posilujte i skladbou jídelníčku

K prevenci můžete využít vitamínu C, svědčí totiž cévnímu systému. Jeho ideálním přírodním zdrojem je například rakytník, který seženete v prodejnách zdravé výživy ve formě šťávy, sirupu nebo čaje. Kromě vitamínů jsou pro cévy důležité i železo, zinek nebo nenasycené mastné
kyseliny, jejich zásobárnou jsou především dýňová a lněná semena, pohanka. Zvyšte i spotřebu mandlí a máku, které obsahují hořčík a vápník.
Ze všech uvedených surovin se lisují i kvalitní oleje (dýňový, lněný, mandlový i makový), naordinujte si lžičku denně od každého z nich.

Špatné zprávy pro velmi umírněné kuřáky: i pouhá jedna cigareta denně poškozuje zdraví – a to výrazně. Jak v British Medical Journal upozornili vědci, také při slabém kouření se významně zvyšuje riziko srdečních onemocnění a mrtvice. V některých zemích roste během posledních let podíl kuřáků, kteří spotřebují méně než deset cigaret denně. Nemálo jich věří, že pro zdraví není tak špatné, když kouříte jen jednu nebo pár cigaret denně. To není pravda. Po vyhodnocení celkem 141 studií z let 1946 až 2015 jsou výsledky nepříjemné. Muži, kteří si dají jednu cigaretu denně, mají téměř o 48 % vyšší riziko srdečních onemocnění a 25% vyšší riziko mrtvice než nekuřáci. U žen byla tato rizika ještě vyšší, o 57 % u onemocnění srdce a 31 % u mrtvice. I ti, kteří zvládnou pouhou 1cigaretu denně, se stále vystavují plné polovině zvýšených rizik, jež jsou spjata s kouřením 20 cigaret denně. Jinak řečeno, ani dvacetinásobné snížení spotřeby kuřiva nesníží zdravotní rizika o moc více než o polovinu. Výjimkou je jen rakovina plic: riziko tohoto onemocnění stoupá či klesá v přímé úměře k množství vykouřených cigaret. Studie ukázaly, že zplodiny kouření poškozují výstelku cév a způsobují aterosklerózu a trombózu. Přitom škodlivé účinky se vyskytují už při nízké koncentraci zplodin – dokonce i při pasivním kouření. Počet kuřáků se dnes ve světě pohybuje okolo miliardy. Zejména v mnoha chudších zemích je jejich podíl na celkové populaci vysoký. Již dávno je známo, že kouření nejen zvyšuje riziko rakoviny, ale i mrtvice a koronárních onemocnění srdce.
A co e-cigarety?
Pokud přecházíte na e-cigarety, měli byste na ně přejít úplně. Mnoho e-kuřáků čas od času sáhne po skutečných cigaretách, čímž škodlivé účinky kouření přetrvávají.

Tabák zabije každého pátého Čecha

V Česku umírá každý rok na následky kouření 18 tisíc lidí.

Celkem tři tisíce lidí ročně zemřou na pasivní kouření

Za osmi tisíci kuřáckých úmrtí jsou nemoci srdce a cév.
Dalších sedm tisíc mrtvých si vyžádají nádorová onemocnění

Kouřením zničené dýchací ústrojí pohřbí dva tisíce lidí ročně

Dvě třetiny zesnulých obětí kouření jsou mladší než 65 let

Závislostí se tak kuřák připraví v průměru o 15−18 let života

Zdroj: web Anamneza.cz

Nejčastější formou chronické rýmy je vazomotorická rýma. Typickým projevem jsou záchvaty řídké sekrece a ucpání nosu. Velmi se podobá na alergickou rýmu, ale spouští ji jiné vlivy. Nemocný může mít zhoršený čich. Tato rýma může vést až k poruchám dýchání v době spánku, také může vést k vývoji nosní polypózy. Může za ni zvýšená reakce cév v nosní sliznici na vnitřní i vnější podněty. Stačí, aby se venku jen malinko ochladilo, zvýšila se vlhkost a už je tu. Nemusí to být pouze vliv počasí, přechod z tepla do chladu a naopak, ale i práce v prašném a zakouřeném prostředí, alkohol, užívání drog (šňupání), hormonální změny, pobyt v přetopených místnostech, velká psychická zátěž i zneužívání (závislost na užívání) nosních kapek. Někdy ji také mohou vyvolat léky (třeba ty na krevní tlak, sympatomimetika, psychotropní léky, hormonální léky anebo antikoncepce).

Chronická rýma se nedá vyléčit. Její projevy, ale lze léčbou zmírnit. Základem je konzervativní přístup, který spočívá především v užívání nosních kortikosteroidních sprejů, užívání antihistaminik nebo antagonistů leukotrienu. Sami si můžete pomoci i minerálními spreji (hypertonický sprej mořské vody anebo Vincentka), laváží nosní konévkou Rhinohorn, nebo Respimer.

Ošetření RFITT – radiofrekvenčně indukovaná termoterapie.

Provádí se speciální sondou zavedenou pod sliznici, kde vytváří kontrolované tepelné poškození tkáně, které po zhojení vede ke zmenšení objemu tkáně a jejímu zpevnění.
Používá se k terapii zbytnění nosních sliznic u pacientů s chronickou rýmou a ztíženým dýcháním nosem, zbytnění krčních mandlí (i u dětí), prostého chrápání, lehkých poruch dýchání ve spánku (zjištěných spánkovou monitorací)
Jedná se o bezpečnou metodu, která nepoškozuje sliznice, proto je méně bolestivá, vhodná i pro ambulantní léčbu. Není nutná pracovní neschopnost.
Provádí se na doporučení ORL lékaře v místní, nebo celkové anestezii, v předem domluveném naplánovaném termínu.

Průběh výkonu v místním znecitlivění – ambulantní výkon:
Po příchodu na ORL oddělení Vám sliznici znecitliví slizničním anestetikem, později přidají i injekční anestezii, případně injekci, či tabletku proti bolesti. Při ošetření v oblasti kořene jazyka navíc dostanete antibiotika, která bude užívat ještě 48 hodin po výkonu. Po znecitlivění lékař provede na zákrokovém sále ošetření sliznice příslušnou sondou. Výkon v nose se provádí za použití endoskopu. Po ošetření ještě určitou dobu zůstanete na ORL oddělení pod dohledem zdravotnického personálu. O odchodu domů rozhodne ORL lékař. V případě ošetření kořene jazyka počítejte s možnou krátkou hospitalizací.

Výkon v celkové anestezii:
K výkonu nastupujete zpravidla den předem. V den výkonu od rána lačníte. 30 minut před výkonem dostanete utišující tabletku. Potom budete převezeni na operační sál, kde Vás lékař ARO uvede do celkové anestezie. Samotný výkon pak probíhá stejně jako v místním znecitlivění. Po výkonu ještě zůstáváte až do rozhodnutí ARO lékaře na monitorovaném lůžku na operačním sále. Dle jeho rozhodnutí pak budete převezeni na pooperační pokoj na ORL oddělení, kde zůstáváte zpravidla do druhého dne. Dle rozsahu výkonu se může hospitalizace prodloužit. O propuštění domů
rozhoduje vždy ORL lékař.

Pooperační průběh:
Efekt ošetření radiofrekvenční sondou se nedostaví okamžitě. Naopak v prvních dnech po ošetření můžete pociťovat přechodné zhoršení obtíží vlivem otoku ošetřených tkání. Bolestivost zpravidla nebývá velká. Hojení trvá přibližně 6 týdnů a až po uplynutí této doby můžeme říci, jestli byl efekt. Ošetření dostatečný. Pokud není, je možno výkon opakovat, ne však dříve. Nestačí-li ani druhá operace je možné ji ještě jednou v intervalu 6-12 týdnů opakovat, ne však vícekrát.
Komplikace:
Použití technologie RFITT je bezpečné, krvácení bývá nepatrné, staví se elektrokoagulací. Pooperačně může přechodně, v prvních 2-3 dnech dojít k otoku sliznic projevujících se dle oblasti ošetření zhoršeným dýcháním nosem, nebo pocitem „knedlíku v krku“. Výjimečně může po operaci vniknout do ranky infekce, pak se podávají antibiotika.

Cena operace se liší podle pracoviště, na kterém bude výkon provedený a též v jakém rozsahu. Závisí na smlouvě o úhradě výkonů s Vaší pojišťovnou.

Reflux znamená zpětný tok. V případě refluxní choroby jícnu se jedná o zpětný tok žaludečního obsahu do jícnu. Žaludeční obsah je agresivní, protože obsahuje kyselinu chlorovodíkovou a trávicí enzym pepsin. V některých případech může docházet i ke zpětnému toku obsahu tenkého
střeva do žaludku a pak ze žaludku do jícnu. V jícnu se pak mohou objevit žlučové kyseliny. Agresivní obsah žaludku (refluxát) může poškodit sliznici jícnu a vyvolat zánět jícnu to je refluxní ezofagitidu nebo způsobit potíže.   K refluxu dochází i u zdravých osob, záleží na počtu refluxů a délce jejich trvání. O RCHJ hovoříme tehdy, jestliže způsobuje potíže nebo komplikace. Příčin vzniku RCHJ je mnoho (jedná se o multifaktoriální onemocnění). V tomto směru je důležitý uzávěr mezi žaludkem a jícnem.

Ten je tvořen:
vnitřním svěračem z hladkého svalstva v dolní části jícnu-dolní jícnový svěrač (DJS)
zevním svěračem, který je tvořený krůry bránice. Jedná se o příčně pruhovaný sval tzn. je ovlivnitelný vůlí (viz dále léčba).

Za hlavní příčiny vzniku RCHJ lze považovat přechodné relaxace-uvolnění DJS, snížený tlak DJS a přítomnost brániční kýly (hiátové hernie). Brániční kýla je stav, kdy se různě veliká část žaludku dostává mimo břišní dutinu přes otvor v bránici do hrudníku. V důsledku toho není zajištěna součinnost mezi zevním a vnitřním svěračem. Zevní svěrač je pak umístěn pod DJS a svírá pak místo jícnu žaludek. V brániční kýle může dojít k uvěznění refluxátu, který se odtud snadno dostává do jícnu. Na druhou stranu brániční kýla sama o sobě nemusí způsobovat žádné potíže. Svoji roli hraje i různá citlivost jícnu u různých pacientů a tím vnímání refluxu. Sekrece kyseliny chlorovodíkové v žaludku je u pacientů s RCHJ obvykle normální. Nejedná se tedy o „překyselení žaludku“. Reflux může být kyselý, slabě kyselý a často nekyselý. Rizikovým faktorem pro vznik RCHJ je obezita, kouření a vyšší věk. Riziko vzniku RCHJ je u obézních pacientů a u pacientů s nadváhou vyšší než u pacientů s normální hmotností. Výskyt této nemoci v Evropě se odhaduje na 10 až 18 %. Tato nemoc snižuje kvalitu života. Rozlišení těchto dvou forem je možné provedením gastroskopie, normální nález na jícnu tedy nevylučuje RCHJ.

Příznaky RCHJ

• Pálení žáhy-pálení za hrudní kostí
• Regurgitace – zatékání obsahu žaludku nebo jídla do jícnu a do úst,
• Obtížné polykání, pocit uvíznutí sousta v jícnu
• Bolest při polykání za hrudní kostí
• Pocit cizího tělesa (knedlíku)v krku
• Zvýšené říhání
• Záchvatovité slinění
• Nucení na zvracení, zvracení,
• Bolest na hrudi
• Bolest v horní části břicha – v nadbřišku (plynatost, pocity plnosti a přejedení v nepoměru k objemu snědeného jídla, pocit netrávení, pocit nemožnosti odříhnout)

RCHJ může být zcela bezpříznaková-němý reflux, zvláště u starších osob, kdy se pacient může dostavit až s komplikacemi.
Ani z četnosti ani z intenzity, s jakou se objevuje pálení žáhy nebo ostatní příznaky, nelze usuzovat na tíži refluxní nemoci jícnu či na možné komplikace této nemoci.
Pokud  refluxát (někdy ve formě aerosolu) proniká ze žaludku nejenom do jícnu, ale i výše mimo jícen do horních a dolních dýchacích cest a do úst přes horní jícnový svěrač, hovoříme o mimojícnové refluxní chorobě. 

Mimojícnové projevy refluxní nemoci jícnu

Mezi mimojícnové projevy RCHJ patří: astma, opakované záněty plic, záněty průdušek, dušnost, poruchy spánku, spánková apnoe, chrapot, zastřený hlas, chronický kašel, noční kašel, bolesti v krku, pocit cizího tělesa v krku, časté odkašlávání, opakované záněty středního ucha-hlavně u dětí, bolesti
uší, chronický zánět hltanu a hrtanu, zánět vedlejších nosních dutin, pakované záněty horních cest dýchacích, pocit zahlenění, pocit sucha v krku, zvýšený výskyt zubních kazů, pálení jazyka, zápach z úst, poruchy srdečního rytmu. Všechny výše uvedené potíže a nemoci mohou, ale nemusí být v příčinné souvislosti s mimojícnovým refluxem. Mimojícnový reflux nebývá samostatnou a jedinou příčinou výše uvedených potíží a nemocí, ale přispívá ke vzniku nebo zhoršuje již známé nemoci. Sliznice v mimojícnové oblasti je mnohem citlivější na agresivní složky refluxátu v porovnání se sliznicí jícnu, takže na vyvolání slizničního poškození stačí jen několik refluxních epizod.

Stanovení diagnozy

Diagnoza je stanovena na základě lékařem zjištěných pacientových příznaků, což v některých případech stačí. Jindy je potřeba provést gastroskopii. To je vyšetření, při kterém se zavádí ústy nebo nosem tenká ohebná hadička napojená na zdroj světla s kamerou na konci, která přenáší obraz na obrazovku. Tak může lékař posoudit stav jícnu, žaludku a duodena a zjistit, zda se jedná o RCHJ s ezofagitidou nebo bez ezofagitidy. Případně zda již došlo k nějakým komplikacím RCHJ. Přístroj umožňuje též odběr vzorků tkáně na histologické vyšetření. Jak již bylo řečeno výše, asi polovina pacientů s RCHJ má normální nález při gastroskopii, což nesmí vest k mylnému úsudku, že je pacient zdravý. Nejlepším vyšetřením pro určení diagnózy RCHJ je 24 hodinová pH metrie nebo 24 hodinová impedance. K posouzení správné činnosti jícnu včetně dolního a horního jícnového svěrače se zavádí nosem podobná sonda a vyšetření se nazývá manometrie. Ke zjištění přítomnosti a velikosti brániční kýly nebo zúžení jícnu přispěje RTG jícnu. Diagnozu potvrdí vymizení nebo zlepšení
pacientových příznaků po nasazení příslušných léků (viz léčba).

Komplikace
RCHJ může vést ke komplikacím jako je krvácení, vřed jícnu, zúžení jícnu v důsledku hojení zánětu nebo výjimečně k nálezu prekancerozy Barrettovu jícnu. U Barrettova jícnu je sliznice jícnu
nahrazena sliznicí podobnou sliznici střeva. S tímto nálezem je nutné docházet pravidelně na gastroskopie, protože je zde mírně zvýšeno riziko vzniku rakoviny jícnu.

Léčba
Režimová opatření:
 Přestat kouřit je zásadním požadavkem pro léčbu. Je třeba omezit práci v předklonu, nezvedat těžké předměty a nenosit oděv stahující břicho.
V případě, že je přítomna brániční kýla, nebo jsou přítomny noční refluxní potíže jako pálení žáhy, regurgitace, ale i noční mimojícnové projevy refluxní nemoci jícnu jako kašel, dušnost a svírání v krku, je vhodné upravit lůžko tak, aby bylo lehce zvednuté směrem k hlavové části lůžka. Nejlepší je
podložit hlavovou část lůžka tak, aby podložka byla mezi podlahou a lůžkem. Situaci rozhodně neřeší počet polštářů pod hlavou.

Dietní opatření:
Jsou potraviny, které snižují sevření dolního jícnového svěrače, jiné zhoršují vyprazdňování žaludku, další zvyšují sekreci kyseliny chlorovodíkové, nebo přímo dráždí sliznici jícnu. Tím zhoršují nebo
vyvolávají potíže. Platí obecné zásady a doporučení, ale rozhodně neplatí pro jednotlivého pacienta. Každý si musí vysledovat svojí individuální dietu. V akutní fázi nemoci bude dieta jistě přísnější. Obecně je třeba se vyvarovat jídel tučných, sladkých a kynutých, zvláště jejich kombinace. (čokoláda, buchty, koblihy). Z příloh jsou nevhodné knedlíky, z masa a ryb ty tučné, ze zeleniny syrový česnek a syrová cibule, někomu vadí paprika, z nápojů vynechat nebo alespoň omezit kávu (i bez kofeinu), alkohol, kolu, mátový čaj, džusy a sycené nápoje (studené nápoje přinášejí většinou úlevu), z ovoce vadí hlavně citrusové. Jsou pacienti, kterým vadí různá koření, mák, jogurty, vývarové polévky, marmelády.
K dalším zásadám, které se týkají jídla, patří:
U pacientů s nadváhou nebo obezitou zavést redukční dietu.
Ulehnout je možné až 3-4 hodiny po jídle.
Dodržovat zásadu pěti. To je: Denní dávku jídla rozdělit na pět částí a v zájmu pestrosti mít v každé z pěti porcí i pět druhů potravin s důrazem na zeleninu.

Fyzioterapie:
U některých pacientů je možné částečně zlepšit RCHJ posílením zevního jícnového svěrače nácvikem bráničního dýchání.

Medikamentozní léčba:
Neutralizují kyselinu chlorovodíkovou a některá vážou žlučové kyseliny a pepsin. Mají rychlý, ale krátkodobý efekt. Nehojí zánět jícnu-ezofagitidu. (užívání jedlé sody je nevhodné, může vést k poruše vnitřního prostředí organismu) Blokátory protonové pumpy (omeprazol, esomeprazol, pantoprazol, lansoprazol, rabeprazol). Snižují tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku. Jsou velmi účinné. Nasazují se vždy u pacientů s RCHJ se zánětem jícnu podle daných pravidel. U pacientů bez zánětu jícnu je možno je užívat dle potřeby. Prokinetika upravují svalovou činnost jícnu, zlepšují funkci dolního jícnového svěrače a vyprazdňování žaludku.

Chirurgická léčba (laparoskopická fundoplikace):
Následuje vždy až po vyčerpání všech konzervativních možností léčby. Často se provádí u pacientů, kteří mají RCHJ a velkou brániční kýlu, nebo u pacientů s komplikacemi RCHJ, ale více než polovina pacientů se vrací znovu k medikamentozní léčbě do 10 let.  
Prognóza
Jedná se většinou o chronické, často recidivující onemocnění, které většinou dobře reaguje na léčbu.